Miroslava Hirtová

Kdybych měla doporučit nějakou knihu dětem všech věkových kategorií a současně i dospělým, byly by to určitě knihy známého spisovatele a herce pana Wericha. Při čtení jeho knížek se čtenář nejenom skvěle pobaví, pokochá krásnou češtinou, ale i zaregistruje moudrost vypravěče. Ve všech jeho pohádkách a příbězích se objevuje nějaká zásadní myšlenka, životní moudro. Werich říkával, že „pohádky jsou jako řetěz, obepínají svět a spojují lidi odevšad“. Jeho pohádky jsou prý “pro chytrý děti. A pro chytrý dospělý. Protože když jsou dospělí chytří, tak se nestydí za to, že je v nich pořád trochu dítěte”.

            Proto všem, malým i velkým čtenářům, doporučuji dvě knihy pana Wericha. Je to kniha pohádek Fimfárum a kniha Deoduši – dospělé pohádky. Zkuste a věřím, že nebudete litovat.

S knihou, o které budu vyprávět, jsem se setkala ještě za dob studií a musím říct, že po jejím přečtení jsem vyhledávala další díla tohoto spisovatele. Autorem zmiňované knihy je německý spisovatel Erich Maria Remarque, který se po nástupu nacismu dostal na seznam zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství a jeho knihy byly páleny. Jeho romány jsou protiválečné, otevřeně popisoval hrůzy války, je zaměřen silně antifašisticky. Remarque byl poznamenán hrůznou zkušeností 1. světové války a ve většině děl vyjadřuje pocity vojáků, kteří se vrátili poznamenaní a nebyli schopni se začlenit do normálního života. Podle slov autora „knihy podávají zprávu o generaci, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům. Nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce”.

            Kniha, která na mě zapůsobila už před mnoha lety, se jmenuje Tři kamarádi, a jak napovídá název, popisuje obrovskou sílu přátelství a lásky doslova až do posledního dechu. Ráda čtu knihy, ve kterých jsou popisovány silné lidské příběhy, a musím říct, že jsem ji přečetla během kratičké chvilky a po jejím přečtení jsem vyhledávala další. K některým z těchto knih jsem se vrátila i po letech.

            Děj románu Tři kamarádi se odehrává v Německu ve třicátých letech 20. století. Hlavní hrdinové jsou tři kamarádi z války – Robert, Otto a Gottfried. Všichni tři společně vlastní autodílnu a chystají si své milované auto – Karla – na velký závod. Karel je kromě dobrého jídla a pití (hlavně rumu) jejich největší láskou a vášní. Jednoho dne se Robert seznamuje s krásnou dívkou jménem Pat, která je ale těžce nemocná a už roky bojuje s tuberkulózou. Bohémský a bezstarostný život všech tří kamarádů se rázem mění a všechny své síly a peníze směřují k vyléčení Pat. Rozprodávají všechny své věci a jako poslední věc prodají i milovaného Karla, jen aby mohli zaplatit Pat sanatorium. Přes veškerou snahu ale Pat umírá.

            V knize se mně líbila pravdivá slova v samotném závěru příběhu: „Jen nešťastný ví, co je to štěstí. Světlo ve světle nesvítí, svítí ve tmě.“

            Kniha je, podle mého názoru, psaná pro čtenáře poutavým, nenáročným jazykem a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Možná se někdo z vás, třeba taky v době studií, k této knize dostane a přečte si ji.