Marcela Hanáková

Když jsem se v 1. třídě naučila číst, získala jsem zálibu na celý život. A dá se říci, že knížky jsou vedle přírody mým největším koníčkem. Vzhledem k tomu, že mé okolí to ví a podporuje můj názor, že nejlepším dárkem je kniha, mám stále co číst. A kdyby se náhodou stalo, že ne, dcery vždy něco podstrčí.

            Na prvním stupni jsem milovala pohádky, svou nejoblíbenější Ali baba a čtyřicet loupežníků si občas přečtu dodnes (naposledy v říjnu). Pak přišla éra dobrodružných knih, kdy jsem kromě jiného přečetla všechny knihy Julese Verna a Karla Maye. Doopravdy všechny. Následovalo období dívčích románků a prvních detektivek. Kolem mých patnácti byl nej... Stanislav Rudolf.

            Dnes převažují romány ze současnosti, detektivky a o něco drsnější thrillery. Jako oddechovku po obědě si dávám knížky mladší dcery, zejména Lenku Lanczovou. Vašim rodičům bych právě nyní doporučila trilogii Milenium od Stiega Larssona.

            Dlouho jsem váhala, o jaké konkrétní knížce napsat. Nakonec jsem se rozhodla pro tu, u které se vždy při čtení nahlas zasměji. Je to knížka Pan Kaplan má stále třídu rád. Její autor Leo Rosten ji sepsal v angličtině, do českého jazyka ji přepracoval Antonín Přidal. Schválně nepíši přeložil, protože knížka založená na hrátkách s jazykem nejde přeložit. Ta se musí vymyslet.

            A kdo je to pan Kaplan? Je to přistěhovalec z Evropy, který v New Yorku navštěvuje večerní jazykovou školu pro dospělé. Má pořádnou vyřídilku a naopak téměř žádný cit pro nový jazyk. Ve své horlivosti si upravuje slovosled, skloňuje a časuje podle svého, velice často zaměňuje významy slov, vymýšlí si vlastní výslovnost. A ač se profesor jazyka snaží, seč to jde, z úst pana Kaplana se řine jedna perla za druhou. Víte, co je například podle Hymana Kaplana hádka. No přeci samice od hada. Asi byste v písemce z čj neuspěli s časováním topím, topíš a je teplo či se slovem opačného významu k životu smrď. Pan Kaplan se učí s ohromným zápalem, který však jeho dospělé spolužáky někdy přivádí do nepopsatelných situací. Trampoty lidí učících se cizímu jazyku doplňují jejich životní osudy a problémy, které je potkávají při sžívání s novým životním prostředím.

            Vůbec se nebojte, že je to kniha poučná. Naopak na každé stránce najdete nejméně 15 chyb a přesto všemu porozumíte. Loučím se s vámi slovy pana Kaplana: „Daříš se fajn? Já myslim, že jo. Šecko je kou kej.“