Kristýna Brančová

Knížek, které mě provázely dětstvím, je spousta. Ale není těžké vybrat jednu výjimečnou. Ona si totiž ta knížka vybrala mě.

    Jako malá školačka jsem se vypravila poprvé do knihovny. Šla jsem sama a měla trochu strach. Paní knihovnice si mě přísně změřila pohledem, zapsala si moje jméno, vystavila mi kartičku a ať prý jdu. Nevěděla jsem kam. Prostor knihovny mi připadal jako obrovské bludiště. Zmateně jsem se rozhlížela po zaplněných regálech, když tu na mě mrkl roztomilý kocourek sedící na rameni usměvavého pána. Ne, nebyl živý, ale vypadal tak. Přátelsky mě pozdravil z obálky knihy Z deníku kocoura Modroočka. Popadla jsem svůj úlovek a vítězoslavně odevzdala na pultík paní knihovnici. Ta se divila, že si půjčuji jen jednu publikaci, ale já ji nechtěla vysvětlovat, že to byla láska na první pohled a že si knížka vybrala mě.

    O kocourkovi Modroočkovi jsem si pak z části četla sama a z části poslouchala maminčino čtení. Prožívala jsem s malým kocourkem jeho příběhy: Jak se seznámil s kočkou Zelenoočkou, jak se učil zpívat, jak potkal ježka Frantu Šramotu nebo jak zachránil koťátko Kiki... Modroočko v knize rostl a poznával svět a já zase poznala, že ty krásné obrázky namalovala paní Helena Zmatlíková a že knížku vymyslel a sepsal pan Josef Kolář.

    V dospělosti jsem se s kocourkem Modroočkem setkala znovu, když vyšlo CD Kocourek Modroočko namluvené herci Dejdarem, Bílou, Havelkou, Schmitzerem a dalšími, doplněné písničkami Marka Ebena. Poslouchala jsem jej s milou vzpomínkou na svou oblíbenou knihu z dětství a na mou první návštěvu knihovny.