Jarmila Mittnerová

Když jsem se zamýšlela, kterou knížku vybrat, pochopitelně mě napadly knížky nejútlejšího dětství předčítané maminkou - klasické Pohádky a báchorky  Boženy Němcové či Pohádky K. J. Erbena.

    Erbenovu Kytici mi máma s oblibou recitovala zpaměti (v té době to bylo na školách běžné) a já emočně velmi silně prožívala tyto trochu naturalistické příběhy.

    Právě proto bych se tedy zastavila u knížky, která na mně zanechala v době dospívání silný citový zážitek. Četla jsem ji jedním dechem, dlouho do noci.

    Z části autobiografický román Jana Eyrová spisovatelky Charlotty Brontëové popisuje sirotka Janu, která žije nejprve v rodině tety, kde je trápena a týrána svými příbuznými, později v internátní škole musí snášet nenávist vychovatelek a tvrdé životní podmínky.

    Šťastně přečká epidemii tyfu a posléze přijímá místo guvernantky v anglickém sídle Thornfield. Zamiluje se  do zámeckého pána Rochestera, ale svatbu překazí skutečnost, že pan Rochester je již ženatý s šílenou Španělkou , kterou ukrývá v podkroví domu. Nešťastná Jana odchází, vzápětí se stává dědičkou po svých vzdálených příbuzných. No a jak příběh skončí, to už si čtenář zjistí jistě sám.

    Román líčí Janu jako silnou osobnost, která se  nezlomí pod ranami osudu a zůstává věrná svým mravním ideálům. I když je to čtení spíše zábavné a odpočinkové, zůstává mu jedna úžasná vlastnost. Nikoho, mne nevyjímaje, nenechá v klidu. Silně roznítí emoce, které jsou trvalou součástí našeho života.