Jana Dvořáková

Dlouho jsem přemýšlela, kterou knihu vybrat, protože do kategorie mých oblíbených patří každá, která ve mně „cosi“ zanechala, a není jich zrovna málo. Proto jsem jednoduše zvolila tu poslední. Jmenuje se Hodina tance a lásky a napsal ji Pavel Kohout. Když jsem si ji v knihovně vybírala, zaujala mě docela tenká knížka, do níž se podařilo začíst okamžitě, jakmile jsem ji otevřela.
    Pavel Kohout je rakouský a český básník, dramatik, překladatel a spisovatel žijící ve Vídni. Vzhledem k jeho poměrně složitému osobnostnímu vývoji může být jeho osoba pro někoho rozporuplná, dnes by se řeklo kontroverzní, což mu ale neubírá na spisovatelských kvalitách. Možná už jste slyšeli o knihách s názvem Katyně nebo Svatá Klára.
Ale teď zpátky k – podle mého názoru – mistrovsky zkomponovanému dílu. Nebudu nikoho zatěžovat dlouhým rozebíráním obsahu, který není vhodný pro malého čtenáře, ale pokud k této knize za pár let dospějete, nebudete litovat času stráveného s hlavní hrdinkou, mladou Němkou Kristýnou, která přijíždí o prázdninách z Berlína do Terezína, kde její otec velí Malé pevnosti.
    Jak už jistě tušíte, děj je zasazen do ponurého období druhé světové války. Ovšem vše je podáváno z druhé strany barikády – z pohledu Němců, kteří slepě věřili ideologii o vlastní nadřazenosti a utopili v ní nejen svoji víru a skutky, ale nakonec i sami sebe. Samotná Kristýna nemá ani potuchy, co se děje za zdmi pevnosti. Vše se dozvídá od mladé Maďarky, které její nešťastný židovský původ zajistil místo v transportu.
    Dvě mladé dívky by se nikdy nepotkaly nebýt Kristýniny matky, která vyprosí u jejího otce neobvyklý narozeninový dárek – učitelku tance. Za zvláštních okolností je přivedena právě primabalerína Anna. Nemalou roli sehrává v příběhu i otcův podřízený, do kterého se Kristýna zamiluje.
    Kohout bravurně vykresluje každou z postav, včetně její třinácté komnaty pro lepší pochopení její vlastní osobitosti, a otevírá mnohokrát otevřenou debatu o tom, co je omluvitelné a co ne. Že věci nejsou jen černé, nebo bílé, to víme, přesto smýšlení některých postav v příběhu úplně nepochopíme. Shrnuto a podtrženo – autor se snaží ukázat, co se slušným člověkem udělá fanatismus, a odkazuje nám tím jakési morální poselství, které by rozhodně nemělo být zapomenuto.