Drahomíra Bendová

Jako každého i mě nějakým způsobem provázejí životem knížky. V dětství jsem velmi ráda četla pohádky. Nejvíce si vzpomínám na knížku pohádek Krása nesmírná. Opakovaně jsem četla pohádku O žabce královně. Později následovaly knížky o dětech např. Eva Bernardinová - Holky, kluci a Stodůlky, knížky od Astrid Lindgrenové (Děti z Bullerbynu, Luisa a Lotka), od Valji Stýblové (Mne soudila noc, Skalpel, prosím). V dobách studií byl můj oblíbený žánr starověký Řím a autoři Sienkiewicz (Quo vadis) a Colleen McCulloughová (První muž Říma).

    K pohádkám jsem se vrátila znovu při čtení svým synům. Začínali jsme různými leporely např. O krtečkovi. Naši nejoblíbenější knížkou byla Povídej, povídej pohádku, kterou jsme četli opakovaně. Jsou zde samé staré české pohádky: O Smolíčkovi, O veliké řepě, Hrnečku vař, O Koblížkovi, O Budulínkovi, O perníkové chaloupce… Vracím se k ní vlastně neustále při své práci.

    Ve volných chvílích si přečtu detektivní knihy z lékařského prostředí od různých autorů např. Robert Cook, Eileen Drayer, Ken McClure a snad všechny tituly od Michaela Palmera. Pro čtení na jedno odpoledne si vyberu knížku ze života od Simony Monyové.