Zdeněk Chroust

Když jsem byl malý, měl jsem rád povídání od táty o stavbách, jeřábech a nákladních autech, stavěl totiž mosty a přehrady. Rád jsem poslouchal také vymyšlené pohádky od babičky o lese, zvířátkách a přírodě. Jako dítě školou povinné jsem od třetí třídy rád četl a byl jsem jeden z nejaktivnějších čtenářů. Paní knihovnice mě díky častým návštěvám knihovny dobře znaly. Myslím, že ve škole padla i nějaká poznámka za čtení pod lavicí. Od autorů jako jsou J. Foglar, E. Štorch, S. Lem, J. Loukotková, B. W. Aldiss, J. Verne, R. Merle a mnoha dalších, jsem přečetl téměř vše.

    Velký zájem jsem měl i o sci-fi dalších autorů jako J. Wyndham, H. Harrison, což jsou autoři, z mého pohledu, velmi dobří. Co dodat ? Cokoli jsem si četl, vše jsem si představoval. To mi pomáhalo rozvíjet fantazii. Myslím, že i můj psaný a mluvený projev „utrpěl“ zlepšení. Každý film natočený podle knihy nese fantazii a představy režiséra, já jako divák to nemám šanci ovlivnit ani změnit. Proto si myslím, že četba knih umožňuje svobodu představ a fantazie, často je lepší knižní předloha než film.

    Nesmím také zapomenout na to, že jsem rád četl literaturu faktu. Přečetl jsem mnoho knih o našich pilotech v Anglii za 2. světové války, ale také o ponorkách, bitevních a letadlových lodích v souvislosti s jejich využitím a bojovým nasazením v historii i nyní.

    V současnosti mám rád knihy a časopisy zabývající se historií vývoje lidstva, přírodou, záhadami, ale také pěstováním rostlin a životosprávou. Mojí chloubou je více než 70 knih z dostihového prostředí. Jsou to dobrodružné romány i detektivní příběhy Dicka Francise a Johna Francoma, často podle skutečných událostí. Přeji i Vám život s knihami plných dálek, dobrodružství, vůně exotiky a vašich představ, ale také poučení a nových znalostí.