Veronika Dohnalová

Od dětství čtu hodně a ráda. Jako malá jsem měla ráda pohádky, pak jsem přešla k dobrodružným knížkám a přečetla snad všechny romány od Karla Maye. Neminuly mě ani dívčí romány, především ty od Stanislava Rudolfa. Později jsem četla knížky od Ericha Maria Remarqua, ale také detektivky od Ed McBaina.

    Nemám vyhraněný styl, knížky si vybírám podle nálady, snad jen sci-fi vynechávám. Jako odpočinkové vybírám třeba romány Zdeny Frýbové nebo Michala Viewegha.

    Ráda čtu knížky vycházející ze skutečných událostí. Když mě příběh zaujme, stane se často, že čtu tak dlouho, dokud ho nepřečtu. A právě nedávno mě takovou knížku doporučila sestra. Byla to kniha Umřel jsem v sobotu od Josefa Formánka. Josef Formánek byl zakladatelem geografického magazínu Koktejl, a proto procestoval velkou část světa. Tyto zážitky sepsal v knize Prsatý muž a zloděj příběhů. I knížka Mluviti pravdu je autobiografická a na jejím konci se objevuje zmínka o hesle, které se stává hlavním popudem pro napsání další knížky Umřel jsem v sobotu. Také tato knížka vychází ze skutečného příběhu. Z osudu rukou a vůle boží – zvláštní heslo, které bylo vytesáno na jednom domě v Třebíči a které provázelo od dětství Formánkova nejlepšího kamaráda. Autor pátrá po původu tohoto hesla, a tak začíná odkrývat mrazivý příběh rodiny jeho majitele. Je to strhující příběh o lásce, víře, osudu, ztrátě dítěte, touze po pomstě a potřebě vyrovnat se s minulostí. Hlavní hrdina románu Josef Maran se s manželkou přestěhuje do Třebíče po vraždě své malé dcerky. Nikdy se nedokáže vyrovnat s touto událostí a celý život podřídí hledání vraha.

    Po dočtení ve mně příběh dozníval ještě několik dní a rozhodně stojí za přečtení, i když musím upozornit, že odpočinková knížka to určitě není.

    Ten dům v Třebíči skutečně stojí, ale heslo už na něm dlouho není. A jestli vás knížka zaujme tolik, jako mě, tak ho určitě taky najdete.