Květoslava Konvalinová
Kdo by neznal Křemílka a Vochomůrku, dva mužíčky z pařezové chaloupky? Jeden je spíš hubený, ten druhý spíš tlustý, ale oba se vzájemně doplňují. To, co se jim přihodilo, jejich trampoty či radosti, které je potkaly, mi učarovalo na celý život.
Nyní, jako babička, čtu o milých kmotrech vnukovi Ondráškovi. Zavítáme do jejich chaloupky a dozvíme se, jak to bylo s hodinami s jednou ručičkou, které ukazovaly roční období, jak vyléčili Vochomůrčí rýmu šípkovým čajem, jak učesali vílu, jak šili kalhoty nebo jak rozpálili ohnivého mužíčka či jak zmizeli drakovi.
Protože můj vnuk je ve znamení raka, zajímalo ho, jak se podařilo Křemílkovi s Vochomůrkou uniknout z račích klepet.
Milí čtenáři, co byste řekli tomu přečíst si znovu některé příběhy Křemílka a Vochomůrky a náměty využít v hodinách výtvarné výchovy. Co takhle pohádku “Jak vařili povidla”? Ochutnávání švestkových povidel, otisk ruky od povidel, kresba Křemílka a Vochomůrky, zpěv písně s pantomimou - to vše za hudebního doprovodu z Večerníčku. Už se těšíte?