Blanka Ryvolová

Celoškolní projekt Rosteme četbou nabírá na obrátkách a slibně se vyvíjí. Mám radost, že se do projektu prostřednictvím společné četba zapojili vlastně všichni žáci naší školy. A co víc? I všichni učitelé, protože vánoční dílny si připravovali pro žáky právě o knize, kterou si zvolili. Také ve školním časopisu Havlíček vychází na pokračování seriál Učitelé rostou četbou a z toho mám radost největší. Vždycky už se těším, co nového se dozvím a co zajímavého napsal některý z mých kolegů. Už nás moc nezbývá, a tak i já se pokusím sdělit vám svoje zážitky z četby.

    Ač se vám to asi nebude zdát pravděpodobné, protože učím češtinu, jako dítě školou povinné jsem s četbou dost zápasila. A to díky tzv. povinné četbě, která za mého mládí byla součástí výuky českého jazyka. A protože obsahovala většinou tituly, které mě nijak nelákaly, spíš odpuzovaly, snažila jsem se stejně jako všichni ostatní obsahy knih někde opsat nebo je získat jiným podvodným způsobem. A dařilo se!

    Takže jsem sice četla, ale literaturu, kterou mi nikdo nedoporučil a která mě vždycky něčím zaujala. Buď jsem o knize slyšela, nebo jsem ji prostě někde objevila. Takže jsem měla období dívčích románků (hlavně na základní škole), později (na střední škole) přišla na řadu tzv. červená knihovna, což byly knihy po mé babičce, ve starých kožených a sametových obalech, které jsem si od ní půjčovala z knihovny. Kolovaly potom po celém internátu, protože holky mi je záviděly. Zamilované a romantické příběhy ze staré doby, to bylo něco! Pak jsem objevila kouzlo detektivek. Ty jsem hltala po večerech a po nocích ještě v době, kdy už jsem nastoupila do práce a začala učit. Měla jsem přečtené příběhy Ed McBaina, proslulého autora detektivek, stejně tak jako šedesát případů detektiva Sherlocka Holmese, jejichž autorem je A. Conan Doyle. Také řada českých autorů psala napínavé a poutavé příběhy, které byly v budoucnu i zfilmované.

    Ale kdybych si měla vybrat knížku nej..., po dlouhém přemýšlení a zvažování všech pro a proti, bych vybrala Báječná léta pod psa od Michala Viewegha. Jde o současného autora, který píše hlavně humorné příběhy ze života, které ale mnohdy nejsou tak humorné, jak se zdají. Ale pokud se člověk umí dívat s nadhledem, tak se skutečně pobaví. Proto když je mi „ouvej“, když mám trochu času a potřebuju si odpočinout a uvolnit se, když jsem na dovolené a užívám si klidu a pohody, je to právě tato kniha, která mě doprovází a po které sáhnu.

    Úžasný Kvido, jeho „hlášky“ myšlené vážně, přesto komické a vtipné, protože zní z úst malého chlapce, si opakuju i v běžném životě. Jeho „nadčasová“ maminka, která vždycky všechno zvládla s přehledem a důstojností, zachovala si chladnou hlavu i v momentech, kdy to snad ani není možné, vždy vypadala a taky se chovala jako dáma v nejlepším slova smyslu, ta si můj obdiv vyloženě vysloužila. Mnohdy si na ni vzpomenu, když řeším nějaký problém, a říkám si, jak by ona všechno určitě zvládla a ještě by se u toho usmívala. Stejně báječný je i film, který natočil v r. 1997 režisér Petr Nikolaev. Skvělé herecké obsazení, které vystihuje hrdiny naprosto věrně, zastupují v hlavních rolích Libuše Šafránková (maminka), Ondřej Vetchý (tatínek) a Jan Zahálka (malý Kvido) a Jakub Wehrenberg (dospělý Kvido).

    Ale přesně tak, jak se vždy uvádí, není nad knihu, kde je mnohem víc humoru, vtipů, které se do filmu ani nemohly vejít. Některé pasáže z knihy ve filmu úplně chybí, jiné jsou podány jinak, jsou pozměněny a upraveny. Až se dostanete do 9. třídy, budeme s knihou i filmem pracovat, hledat rozdíly a bavit se s Kvidem a jeho přáteli. Prožijeme spoustu dobrodružství, které jsou většinou legrační, ale často nás nutí přemýšlet. A to je dobře. Od toho knihy jsou.

    Přála bych si, abyste i vy objevili kouzlo knih a příběhů, které jsou v nich zachyceny, abyste jejich prostřednictvím rozvíjeli fantazii a představivost, učili se jejich pomocí řešit problémy a utíkali k nim, když budete cítit, že vám pomůžou. Ale na to musíte přijít sami. Přeji vám v tomto hledání hodně štěstí!